Osamělá jsem hleděla na noční oblohu a zahlédla kometu, najednou se objevila a hned zase zmizela. Připomíná mi to tebe, bolí mě z toho u srdce. Chci tě hned vidět, ale neumím letět oblohou. Ref. Kdybych se tak mohla stát kometou, proletěla bych oblohou, Je jedno, jaký bude zítřek, tato myšlenka bude silná. Ta kometa je naprosto nezničitelná. Padá déšť a je ošklivo, obloha se zatahuje, Stále se mi vrací vzpomínka na to, co jsi řekl. Po dešti se na noční obloze objeví hvězda. Myslím, že se mohu dokonce zamilovat do deště. Ref. Možná kdybych dostala šanci stát se kometou, stále bych rozlévala světlo. Když jsi smutný, hledíš na noční oblohu, to mě nutí chtít zářit ještě víc, jako ty, když se začneš usmívat. Ty stále s něčím bojuješ sám, já nemohy být ta věc po tvém boku, ale... Možná, jen možná, kdybych dostala šanci stát se kometou, spěchala bych, abych spadla z oblohy. Bezpochyby bych tě dosáhla ve světle toho okamžiku. Zabalme tvé "teď" kolem zářící oblohy. Kdybych se tak mohla stát kometou, určitě bych byla neustále po tvém boku.