Snad ^Emáš ještě mý jméno ^Drtěnkou napsa^Ený, nebo snad ho z dlaně tvý někdo ^Aslíbal, je tak ^Elehký "sbohem" dát, v tom se ^Dvyznáš, vzpomeň ^Ajen, kdo ti ^Htvou píseň ^Ezpíval. Když mě ráno slunce budí, jeho světlo dopadá tam, kde stále ještě tvůj úsměv vidím, ruku vztáhnu za tebou a pak poznám, že se jen iluzí snovou šidím. ®: Co z toho ^Gmám, nevím ^Asám, pořád ^Ezkouším najít ^Gtvář, která ^Anení prázdnej ^Hrám, najdu ^Gjen bez lásky ^Ažár a pak se ^Epopálím, co z toho ^Amám^G, nevím ^Esám. Jarní den měl by znít jako zvon sváteční, v hlavě dál ticho jen burácí, to je mý requiem za noc s tebou, někdy vím, láska jen utrácí. ®: ®: + co z toho ^Amám, ^Gjá nevím^E sám. co z toho ^Amám^{G, E} ...