Vezmi mě za ruku; následuj mě skrz to ticho
Zůstaň se mnou, spatříš žár, kde stíny rostou
Pociť mé srdce, zprosti svou naději od této mizící lásky
Zima přišla příliš brzy, ale květina pořád roste…
A zima přišla příliš brzy, zemře květina;
Sklopíš ruce pod chladnou, chladnou oblohou?
Ve světe co slepne,
Kdo bude čekat než uvidím tu bolest, co jsem způsobil?
Je to konec pro mě a tebe
Tak nějak jsme vždycky věděli
Že bolest, co jsme ukrývali
Byla vždy tady, po našem boku
Vyléč mé srdce, než se rozlomí,
Stín toho prostého světla…
Vyléč tu jizvu ve mně…
Odnes mě odtud
Mé oči slepé s tvým odpuštěním…
Naděje je suchá, a slova pohodlí;
Slyším, jak se lámou…
Dýcháme vinu a jsem ten, koho obviňují
Je to konec pro mě a tebe
Tak nějak jsme vždycky věděli
Že bolest, co jsme ukrývali
Byla vždy tady, po našem boku
💬 Komentáre
Komentáre budú implementované v ďalšej verzii.