Smutek v mé duší, zakořeněný a chladný
Příliv se nikdy neobrátí
Byla jsem mrtvá po roky, utopena ve vlastních slzách
Opustíš mě?
Časté dny prohry, plazící se pod břemenem
Ticho křičí tak hlasitě
Vybojován sluncem, můj osud zpečetěný
Odhazuji záštitu
Planoucí skrz mé oči, tvůj křehký převlek
Tak mimo dosahu
Hrůzný život mění se v šedou
Zanecháš mě tu?
Tady na světle je smolná černá noc
Horečka povstání
Umírat zevnitř a zrodit se z hříchu
Šplhám po obloze
Cítíš svět uvnitř;
Můj duch tě volá
Cítíš svět uvnitř;
Můj duch tě straší
Ta vnímající klec
Rozřezává čas tupým úsměvem
Pomůžeš mi rozříznout si zápěstí?
Vidíš mě plakat, pomož mi… Zemřít!
Tak křehký je závoj života – tak nádherná je tvář smrti
Najednou sen vykvete do noci těžce smočené
A život tě zanechá chladného, vyčerpaného a starého…
Je těžké sotva dýchat
Znáš mě tak dobře, prošla jsem si peklem
Copak mě prosím nebudeš následovat?
Cítíš svět uvnitř;
Tvůj duch mne volá
Cítíš svět uvnitř;
Tvůj duch mne straší
Prolomils ledy, a já plakala
Pokryls slunce, a já usnula
Šeptals pravdu, a já se smála
Políbils mou duši, a já zemřela
💬 Komentáre
Komentáre budú implementované v ďalšej verzii.