Nepomůžu Ti jestli čekáš na mne,
jsem otrok noci, vím, že nejsem
svatá, vidíš.
Svítá, když to začíná,
cítit stín mého zaponění, v naději, že Mary ukáže její tvář na ulici Tvé vlastní
záhubě, v černočerném dešti.
Strnulý v čase, touzící zapomenutá přání,
ztracen a hledající.
Jizvy z mých zbylých polibků,
co bude následovat v zítřejší slepotě ?
Moje věčná noc.
Vitr mne odnáší pryč od Tebe před raním svítáním.
Moje hříchy jsou od pohledu slábnoucí, jsem unavený/znuděný hluboko uvnitř.
Cítít stín mého zapomnění, v naději,že Mary ukáže její tvář na ulici Tvé vlastní
záhubě, mohl bych Tě vidět znovu.
Strnulý v čase, toužící zapomenutá přání,
ztracen a hledající,
jizvy z mých zbylých polibků,
co bude následovat v zítřejši slepotě ?
Moje věčná noc.
S každým svítáním znovu umírám.
💬 Komentáre
Komentáre budú implementované v ďalšej verzii.