Někdo zabil malou Zuzanku, děvčátko s písničkou, které zpívalo za dne v poledne
Ona tam křičela, nabízela svůj hlas ve svém osudu, ale nikdo nepřišel včas
Upadla na schodech, její šaty se roztrhly, všechna ta krev v jejich vlasech, byla to záhadná tak náhlá melodie
Ona tam ležela tak něžně, způsobně tak křehce, zvedněte ji opatrně, z krve v jejich vlasech
Každý se přišel podívat na holčičku, která právě zemřela, byl to tak slepý upřený pohled očí z její hlavy
A náhle hlas z tlačenice řekl tato dívka žila nadarmo, její tvář trpěla taková muka, tak zvláštní
Ale jenom muž ze sousedního domu znal malou Zuzanku, víte on plakal, tak se sehnul aby zavřel Zuzančiny oči
Ona tam ležela tak něžně, způsobně tak křehce, zvedněte ji opatrně, z krve v jejich vlasech
Přece to vše není boží trest, za to, že zpívala písně, aby někdo cítil její zoufalství
Aby byla zatracena schopnost doufat, je (Zuzanka) mrtvá a ty jsi zahuben, ve výkřiku, že zde není nikoho s kým by se znala, ani jeden se nepostaral
Otec opustil domov, ooh, matka zemřela a nechala tak Zuzanku samotnou, dědečkova duše také odplula
Nebylo nikoho, kdo by se postaral a měl ji rád - jak moc starostí musí člověk nést, když zanedbává nutnost její prosby
Zanedbávanost může zabít jako nůž ve tvé duši, oh bude tomu tak, Malá Zuzanka bojovala tak těžce, aby žila
Ona tam ležela tak něžně, způsobně tak křehce, zvedněte ji opatrně, tak mladou a tak spravedlivou
💬 Komentáre
Komentáre budú implementované v ďalšej verzii.