Já znám, já dámu bílou v Praze znám,
je týdně jednou v kruhu dam.
Snad stejně silnou sladkost dnů
má pouze dítě z bonbónů.
Já ji znám, dobře znám.
Je svá, je kouzelná s tou parukou,
má kouzlo stáří na rukou.
A s žárem téměř holčičím
ti lásky zašlé vylíčí.
Já tak znám, její ráj.
Ten ráj se táhne až bůhví kam
a nejspíš je právě tam,
kde se smí i snít.
V kavárně Sladký ráj
má prý tím nejsladším být.
Je čas a dámy se již chystají
jet z ráje domů tramvají.
A pít než usnou slabí čaj
a bdít a dožít příští ráj,
ten svůj ráj, milý ráj.
Ten ráj se táhne až bůhví kam
a nejspíš je právě tam,
kde se smí i snít.
V kavárně Sladký ráj
má prý tím nejsladším být.
💬 Komentáre
Komentáre budú implementované v ďalšej verzii.