^GJmenoval se Adam, v ^Cráji ^Džil, ^Ga že byl stále sám, tak ^Dsmutnej byl, ^GPánbůh, aby ho ^Cpotě^Dšil, ^Gženskou jménem Eva mu ^Dopat^Gřil.^D Měla modrý oči, dlouhej vlas, malinový rtíky a štíhlej pas, oděná byla, pokud vím, jen a pouze zeleným listem fíkovým. Jak ji milej Adam uhlídal, dosud nepoznaným ohněm vzplál, chvíli spolu seděli na trávě, a za chvíli už byla ruka v rukávě. ®: ^GAdame, Adame, ^Cteď v tom všichni lítáme, ^GAdame, hochu zlatej, ^Dty jsi tomu dal, ^GAdame, Adame, ^Cteď v tom všichni lítáme, ^Gže jsi tenkrát ^Dhloupě zavá^Ghal.^D Chyba byla v tom, že Evička měla tuze ráda jablíčka, že ty jabka Pánubohu trhali, tak je za to andělové z ráje vyhnali. Do světa se Adam s Evou vydali a ve světě svoje štěstí hledali, koupili si televizi, ledničku, auto, chatu, kafemlejnek, žehličku. 6. Eva ale chtěla stále víc a víc, kožich z Túzu, hausbót, jachtu - no těpic, že však neměl Adam na zlaťáky důl, musel v práci makat jako ... já. A když přišel ze šichty, chudák hoch, doma tolik práce, že se ztrhat moh', Eva jenom poroučela jako král, Adam žehlil, čistil okna, luxoval. ®: Teď s hadrem v ruce nostalgicky vzpomíná, jak mu bylo fajn, když byl v ráji sám, třeba zlatej poklad by teď za to dal, kdyby si zas Pánbůh Evu zpátky vzal. ®: