^AmiPod kopyty koní vrže zmrzlý s^Dminíh ^Ga lehký zimní vánek do očí^Ami mi vdý^Ech. ^Amimlhavý sen, kterému podl^Dmiéhám, ^Amisen, který ^Evrací ke ^Amivzpo^Emín^Amikám. Pacholkem jsem byl a sloužil u koní a každý večer v maštali spal vedle ní. Její dlouhé černé vlasy slámou voněly, a potichoučku ševelily a zpívaly. V^Amiem' si mě, vem^Dmi si, vem' si^G mě, v^Amiem', n^Amiež vyjde sl^Dmiunce, než bu^Gde bíl^Amiý den, l^Amiíbej mě, lí^Dmibej, líbe^Gj a ^Amihřej, a^Ami svoje srd^Dmice do mých^G dlan^Amií dej. Ráno vstávali jsme šťastni, že můžem spolu být a bezstarostně vyváděli koně k řece pít. Roztříštěná voda stékala po šíjích, a pod splavem ozýval se dívčí smích. Navečer, když nad obzorem slunce západ plál, opřený o ohradu vedle ní jsem stál. Čekajíce na tmu, až zem políbí, a na zpěv jejich vlasů, těch vlasů havraních. Však rozplynul se sen jak opar nad vodou, snad v tomto století vše zdá se náhodou. A tak čekám na vlasy, a nemusí být havraní, na ty, které potichoučku zpívají.