Tohle už nerozdejchám, tohle mě roztrhá, vždyť ty si můžeš vybrat, řekni mi tak proč já? Vzpomínky nostalgický, uprostřed čtyřech stěn, a stejný jako vždycky, deprese úzkost, sten. Není to fantastický? V místnosti bez ozvěn? je to až nelogický, v těle jsem uvězněn. Stavy jsou atypický, moc zvratů, příliš změn, vlastnosti ryze lidský, jak zvíře omámen. Ref.: Neboj se umírej, oni mě neslyšej, pomoc už nečekej, zůstal jsi sám… Cejtím svůj vnitřní svět, prázdno se v něm rozpíná. Nevede z něj cesta zpět, vlastně zbejvá jediná. Čas pomalu odbíjí, spoután hledím z postele. Ti co tu už nežijí, jsou poslední přátelé. Ref.: Neboj se, nevnímej, slzy bolest umocněj, v žádnou víru nedoufej, je ztracená… Neboj se, nedejchej, konec není zas tak zlej, poprvý svobodnej, a bez jména…