Ale že musím
Já Dmimyslela, že protluču seGmi vším
ale Dmitohle vypAadá nad mý DmisílyA
kdo Dmitouhle cestou šel, každej siGmi všim
že keDmi konci Autrpení Dmisílí
ale že Gmimusím, štráduju furtDmi pryč, ba jó
i když Gmiteskno mi, aDmiž skuAčím
nadDmi hlavou blesk a hrom prásk jakGmi bič
a tak Dmis bolestí se Aslotou choditGmi učím
Já myslela, že mám už za sebou
všechny ztráty a že opouštět je snadné
když tu mě vprostřed noci zazebou
všechny údy, duše v jícen temnot spadne
ale že musím, i tělo těla oželím
a i tebe pustím jasem domů
však jedno, můj dobrý Bože, vím
kdybych mohla, vyhla bych se tomu
Já myslela, že jsi tím znamením
že jsem silou vůle změnila svůj osud
však bylo šalbou, klamem, mámením
mnohé z toho, v co věřila jsem dosud
ale že musím, jenom z chřtánu vypustím
raněné duše mojí kvil a vytí
a pak přetnu pouto, rozloučím se s tím
kdo se mnou chvíli putoval mým žitím
Můj dobrý Bože, otevř nebesa
pohleď na mě a přísně mě nesuď
vždyť víš, že nikdy neklesám
i když břímě svoje leckdy těžce nesu
ale že musím, tak znovu srdce otevřu
a čím víc se zdá mi život těžším
tím víc s osudem se přu
a tím víc se z maličkostí těším
💬 Komentáre
Komentáre budú implementované v ďalšej verzii.