1. Temná noc, když nad Prahu se snese, Vltavu, když mlha přikryje. Vítr ustal, lísteček nehne se, strachem ani pes nezavyje. Praha spí a Prašná brána zívá monotónně šplouchá Vltava. Lampa skřípe, jak se v mlze kývá a pod ní se šátrá postava. Jak to divně blátem capká, je to dědek nebo babka? Má ňák nos jako pták a táhne na Václavák. Pod plachetkou obě hnáty křivé, jde k pomníku Václava. Tam se modlí za živé a mrtvé, kdo to může být ta postava? Ref: Hácha, dědeček, Hácha. Očička má krhavý a ručičky krvavý. Hitlerův brácha, v krvi se máchá. Náš drahý Emile, ty skončíš nemile! 2. V bouřné noci, vichřice když skučí, lež ta v parku láme větvoví. Hrom za hromem ozvěnou když zvučí, holubice budí v podkroví. Přívalem vod, kanály se dusí, kalná voda bere stavidlo. Ani pes nejde ven, když nemusí, pod peřinu vleze strašidlo! Jedno strašidlo však přece, -he, he- lijákem se krade k řece. -ho, ho- Jak tak blátem ťape, z ručiček krev mu kape. Drhne, myje, ale nesmyje, ta krev tě prozradí - krkavče! Oprátka se směje, tak je zle! Do roka a do dne, Moravče! Ref: Houpá se hlava hloupá, o jednoho otrapu je zase míň gestapu. A jak se houpe, očima loupe, neboj se Emane, víc se tě nestane! 3. Vítr usnul, probudil se vánek. Pod měsíc vletěj oblaka. Dřímou Lány, dříme malý lánek, chalupy i statek sedláka. Kohout chrápe, slepice se budí, teleti se zdálo o vratech. Vepř má hlad a v žaludku ho studí, mele něco o erteplatech. Náhle strach probudí hlízu -hlízu?- a zarazí v hlíze mízu. -mízu?- Z hrobu za márnicí, vylézaj agrárníci! -propána!- Ne berani, -ne berani?- ne jak jsme je znali. Ňákej Fousek a ňákej Hrubý. Co chtěl Hitler, oni rádi vzali sedlákovi přímo od huby! -A to je zahubí!- Ref: Hrubí, Adolfe Hrubý, už teď na tě voláme: "S hnojem tě zavoráme!" Adolfe Hrubý, to tě zahubí, budeš na mou duši viset za moruši!