Olympic - Já (Sobectví) (Petr Janda / Zdeněk Rytíř) Ve všem chtěl mít větší podíl pro jiné se nenarodil, sám neuměl ničeho se vzdát. Jen ostatní za nos vodil myslel na to kudy chodil a jen sebe upřímně měl rád. Každou větu začal slůvkem: Já! Každou větu končil slůvkem: Já! On nevěřil na chiméry a ve jménu kariéry nosil boty špičkou dozadu. Nikdy nepsal verše ženě vždy se tvářil unuděně, když si k němu přisel o radu. Každou větu začal slůvkem: Já! Každou větu končil slůvkem: Já! Ref: Jenom já. Já, já, já, jenom já! Jenom já. Já, já, já, jenom já! Jenom já. Já, já, já, jenom já! Já stačím si sám. Já, já, já, jenom já! Jenom já. Já, já, já, jenom já! Jenom já. Já, já, já, jenom já! Já stačím si sám. Já se mám. V očích led a vlhké dlaně, usmíval se polekaně v obavě, že budeš něco chtít. Velmi dbal na osobitost, povýšil svou sebelítost na ten nejušlechtilejší cit. Každou větu začal slůvkem: Já! Každou větu končil slůvkem: Já! Jenom já. Vidíš ho, jak podle zvyku, důstojně jde po chodníku a nic kolem sebe nevnímá. Do stop padá sůl a písek jednoho dne nevráti se a nikdo si té ztráty nevšímá. Komu chybí jeho věčné Já? Jen ozvěna domu vzpomíná. Ref: Jenom já. Já, já, já, jenom já! Jenom já. Já, já, já, jenom já! Jenom já. Já, já, já, jenom já! Já stačím si sám. Já, já, já, jenom já! Jenom já. Já, já, já, jenom já! Jenom já. Já, já, já, jenom já! Já stačím si sám. Já se mám.