^AmiTřináctý pátek, ^Fmaj7ty bloumáš zasněženou ^Amikrajinou. Bláznivý svátek,^Fmaj7 myšlenky v slzách se^C rozplynou. A ^Fmísto rtů na tvářích mráz, ^Cmarně chtěl bys vrátit čas, ^Gkdy ještě cítíš stopy ^Amidotyků. Třináctý pátek, jak motýl z dlaně tvůj sen odletěl. Dny bez pozlátek, kdy marně hledáš důvod, proč bys šel. Zoufalá ústa křičí: "S ní jsem vším, a bez ní ničím!" Tak marně hledáš... sólo Třináctý pátek, na fotce černý rám a smutku stín. Jak kolovrátek vrací se bolest, vzpomínky a splín. Proč ležíš sám a v noci bdíš, ve snu jen jí líbat smíš, proč tolik schází stopy dotyků. Třináctý pátek, už neřekneš jí nikdy cos jí chtěl. Co dlužíš splátek, za nehu, za krásu, cos od ní měl. Jak ti její úsměv schází, jak ti stále nedochází, že neucítíš stopy dotyků, stopy dotyků, stopy dotyků, stopy dotyků.