V Emizákoutí duší a špíně svědomí
tam v prachu města bydlí miClión slepých milenců
a prosí ať ještě Djednou jak ptáci Emivzlétnou
Hnízda si staví ve větvích
v pahýlech koruny stromů, co listí Cdávno nemá
na slunAmice křičí plaDmeny, ať město očiEmistí.
Jen Gsirkou Dškrtnout, Amioheň už Emihoří
z Gchrámů je Dpopel, Amiměsto se Emiboří, plameny, plameny.
Krysy Cutíkají a jenom Emiplameny, plameny,
někdo se Dohlédnul: jak bílej Gpřízrak.
Ref.:
Z plamenů Ddívka vycháAmizí
v náručí Emisyna s očima Cmýma, jak boží Gdítě
Z plamenů Ddívka vycháAmizí
zrozená Emipro mě z plamenů Cohně, bohem i Gďáblem
Z plamenů Ddívka vycháAmizí.
Královna noci a kněžka myšlenek
z představy ve snech zrozená
vzácná a jediná mezi ženami.
Z popela hrdá teď hlavu zvedá
kráčí stoletím, oheň má místo věna
jako Johanka, jako bezejmenná žena plameny, plameny
krysy utíkají a jenom plameny, plameny
někdo se ohlédnul: jak bílej přízrak.
Ref.: Z plamenů ...
💬 Komentáre
Komentáre budú implementované v ďalšej verzii.