V Dlesích bílejch Ghor je kluků Dpár
Co se mnou dolů Hmidřevo svážeDmijí,
DKaždej z těch kluků F#ví, že mám Glásku v údoDlí,
Že se každý podzim Aza ní navraDcím.
Teplo dívčích dlaní dopis ukrývá,
Když sem pošťák jednou za čas zavítá,
Z kapsy tahám fotku tvou, svou holku nevěrnou,
Zase dál jak ideál uctívám.
Ref.:
HmiLáska tvá je jak Gkřídla tažnejch Aptáků,
K Hmislunci blíž Gstále chtěla F#jít.
Ale Djá ti Ajen nabíd Hmivůni táboGráku,
Hvězdnej Dkrov a lůžko Glásky z kopreDtin.
Zase klády dolů kopcem klouzají,
Tahle práce s sebou nese prokletí,
A jenom Pán Bůh ví, kdo tu život zatratí,
Kdo se zpátky do údolí nevrátí.
Taky kamarád tu zůstal pod kládou,
Já se slzama v očích nad ním stál
Ještě za ruku mě vzal a pak tiše zašeptal,
Jméno holky, co jí do údolí psal.
Ref.: Láska tvá …
Každý večer píseň vlků slýchávám,
Proč je tolik teskná, sám sebe se ptám,
A když jdu potom spát, tak sen si nechám zdát,
Že tu v dlaních místo pušky holku mám.
💬 Komentáre
Komentáre budú implementované v ďalšej verzii.