Poslední láhev - Staré pušky Za bohy za víru za jejich oběti za rúže z papíru pro jediné objetí. Za všechny ideály, které jsme stratili, za všechny večery, které sme prožili. Za lidské osudy, za jejích trápení, za války, za zbraně, za byty v přízemí. Za všechny trable, za všechno příkoří, za nebe, za peklo, sirky co nehoří. Pro tyhle všechny otevřu všechno co mám, doma i v sobě a za ty co jsem znal. Za ty co mě znají víc než já sebe sám, tak za ty vždycky rád umíram. Za lásku, za špínu, co z lásky pramení, za bolest, nemoci, za vyschlé prameny. Za všechny ty, co jsme spatřili naposled, za ty, co pochopili že život není med. Pro tyhle všechny otevřu všechno co mám, doma i v sobě a za ty co jsem znal. Za ty co mě znají víc než já sebe sám, tak pro ty vždycky rád umíram. A proto rád za tyhle všechny otevřu poslední láhev a vykouřím svúj poslední dým. My co jsme ztratili iluze o světe, tak už to řešíme jedine tím. A proto vždycky tak rád umírám, a proto vždycky rád umírám zas a zas umírám.