R. A. Dvorský - Plaménky v očích tvých (Alois Jindra / Jaroslav Moravec) Bylo to včera tolik milé, lenošky měkké jen pro nás na stolku vázy starobylé, tak ubýhal nám čas. Ve váze plno svěžích květů a v krbu oheň hořel nám a já tak blízko u Tvých retů, bylo to krásné tam. Ach bylo to krásné včera, Ty jsi byla samý žert a smích pak zvážněla jsi a tmou zaplály dva plaménky v očích Tvých. Pak do večerního šera jsem Ti šeptal pár slov upřimných a naději mi něžně dávaly dva plaménky v očích Tvých. Šel jsem za světélky omámen, jak za majákem blíž a oči Tvé mi jen říkaly: smíš. A hvězdy k nám slétly dolů, měkce, jak ve vločkách bílý sníh a ještě dlouho v duchu viděl jsem, dva plaménky v očích Tvých. Šel jsem za světélky omámen, jak za majákem blíž a oči Tvé mi jen říkaly: smíš. A hvězdy k nám slétly dolů, měkce, jak ve vločkách bílý sníh a ještě dlouho v duchu viděl jsem, dva plaménky v očích Tvých.