Naďa Urbánková - Stačilo jen zavolat (Jiří Brabec / Zdeněk Borovec) Recitativ: Nelituji ničeho co mne kdy v životě potkalo, ničeho co jsem kdy udělala, ach, ale někdy mně tak napadá, že bych spíš mohla litovat toho co jsem neudělala a co se tedy i mou vinou vlastně vůbec nestalo. Mně kdysi jednou v sobotu, když slunce pralo do plotu, se náhlo začlo zdát, že rostu jak to dříví v lese a nikde nikdo nenajde se, kdo mněl by mě rád. Jen jeden student od vedle měl tváře jaksi pobledlé vždy když mně viděl jít však pořád stál jen jako němý a nikdy neřek smutno je mi, chtěl bych tě mít a stačilo jen zavolat, hej ty tam tak jsi troufni, oč ti kráčí, vždyť láska, jež se nekoná je vždycky buďto k smíchu nebo k pláči. Na opožděné volání se bohužel už nikto neozývá a pak už jenom lítost a krčma poslední ti zbývá. I spolužačka Marie se ptala holka, co ti je, máš s něčím kríž a mně jen zatím nešlo z hlavy proč mně aspoň nepozdraví, proč nejde blíž. Pak podzim nased na koně a dny jak auta v koloně se líně vlekly dál a mně už nikdo nevysvětlí proč, když se naše oči střetli, on mlčel dál a stačilo jen zavolat, hej ty tam tak jsi troufni, oč ti kráčí, vždyť láska, jež se nekoná je vždycky buďto k smíchu nebo k pláči. Na opožděné volání se bohužel už nikto neozývá a pak už jenom lítost a krčma poslední ti zbývá. Pak přešli další neděle, ty jeho oči nesmělé vzal řeky proud, naše známost dnes už pasé dřív skončila než začala se, s tím nelze hnout. Hle příběh bez vší poentiky, já ji hledám nejen ty a nevím kde ji vzít, je mi líto prázdných lodí, lásek jenž se nenarodí, ač mohly žít! lalalalalalalalalalalalá lalalalalalalalalalalalá lalalalalalalalalalalalá lalalalalalalalalalalalá tarap tarararaptá tareraraptá tararaptaraptátap tarerará tarararaptá tareraraptá tararaptaraptá tarap.