^GKdyž se ráno chystám vstát a všichni ještě ^Espí jsem ^E7rád,že mám svůj ^Amivlastní stát,kam ^Cjen málokdo ^Dsmí ^Ghladím děti po vlasech a říkám „Bohu^Edík, ^E7ta nejmenší ^Amipohla se, jen ^Cať ji ^Dnevzbu^Gdím.“ R: ^CMěsíc choulí se ^Gza chalupou a z ^Edruhé strany ^Amiuž ho Slunce ^Ckvapem vyhá^Gní ^Chvězdy hledal bys ^Gmarně lupou, ^Enejkrásnější ^Amize dne bývá ^Croze^Ddnívá^Gní. Lampář lampy zhasíná a pekař už jde dom, jak se tak dívám na syna-on jablko, ty strom, čas nám dráhy překřížil, za námi cesty lán, při tom jak si tě prohlížím si užívám těch rán, kdy... R: Voda právě vaří se na první z dnešních káv a náměsíčník na římse mi mává na pozdrav kos vydá z hrdla čistý tón a mrkne na mě mrak to přišel čas jít na balkón a podívat se jak: R: Když se ráno chystám vstát než Slunce začne hřát jsem rád že mám svůj vlastní stát, co víc si můžu přát.