Hana Zagorová a Štefan Margita - Andělé už nesmí v ráji spát (Vítězslav Hádl / Václav Kopta) (H.Z.) Copak jsem tak hloupá, že se vzdávám? Zase pozdě k ránu zhasínám. Je to jenom síla zvyků se otazníků bát, andělé, co lásku hájí nesmí v ráji spát. Copak jsem tak stálá, že Tě hlídám? Čekám, jestli k ránu mi nezavoláš. Začínám se díky vínu snad i stínů bát, andělé, když lásku hájí nesmí v ráji spát. Tmou spoutaná bráním se říct: „Jsem zoufalá čím dál tím víc.“ Proč první hřích se horší zdá a proč zas první z posledních musím být já? (Š.M.) Není to jen láska, co Tě trápí, není to jen strach a nejsem to já. To je přece past na lásku na tvář masku dát, andělé, když lásku hájí nesmí v ráji spát. Snad jsem to já, kdo měl by znát, jak zoufalá chodíváš spát. Můj první hřích se horší zdá, Ty nejsi první z posledních, to jsem spíš já. (H.Z.) Tmou spoutaná ………(Š.M.) Snad jsem to já, (H.Z.) bráním se říct: …………(Š.M.) kdo měl by znát, (H.Z.) „Jsem zoufalá ………… (Š.M.) jak zoufalá, (H.Z.) čím dál tím víc.“ ………(Š.M.) chodíváš spát. (H.Z.) Proč z lásky Tvé má přijít pád? (Š.M.) A my jak padlí andělé, (oba:) v ráji padlí andělé, nesmíme spát.