Jan Spálený a ASPM - Žlutá růže (Jan Spálený / Vladimír Netík) Na žlutý růži vykvetlo poupě, co už mu žádnej nevěřil je konec října, chystáme doupě a těšíme se do peřin. Velikej poprask, času je málo, kumpán déšť buší ze všech sil, krása je najednou míň než se zdálo, o tu se nikdo neprosil. Jen žlutá růže z poslední síly jak sirná svíce plápolá s přepevnou vírou, že pro tu chvíli svý léto zpátky přivolá. Ti co jsou vlažní vytuší zradu, ptalo se listí spadané Kdo koho bere na lehkou váhu, když všichni vzdali a kytka ne? Zachraptí růže: takhle to není, a zatváří se omluvně, chtělo to stihnout před rozloučením, statečný zlatý nemluvně. A teď ta růže z poslední síly jak žlutá svíce plápolá s přepevnou vírou, že pro tu chvíli svý léto zpátky přivolá. Na žlutý růži vykvetlo poupě, letošní síla poslední slunce si přišlo najednou hloupě nevrátit léto na pár dní. Zůstali déle i tažní ptáci, z toho je dobře patrné: Že když moc toužíš a dáš si práci i slunce se někdy ustrne.