^EmiProč někdo ^Cpřichá^Hmizí ^Dna svět jenom ^Hmina pár chvil ^Emia opouští ho ^Cněkdy ^Hmidřív, ^Dnež svoje první slova ^Hmivyslovil? ^{C[Věřím andě[D}lům, ^Emiže k sobě zvou jen ty, co k nim patří, ^Cvěřím andě^Dlům, že nevinní jejich ^Hkřídla spatří. ^EmiPřejde po zádech ^Cmráz, když jenom vzpomínka ^Dzbývá, ^Hmibolest neutichá, ^Eminěco odnáší ^Cčas, ale něco se ^Dskrývá ^Hmiv nás a musíme jít ^Emidál ^Ca mít svou pevnou ^Dvíru ^Hmia věřit andě^Emilům. Proč musí tolikrát na tenhle svět někdo přijít, když nemá šanci dál na něm celý život žít? Věřím andělům, že k sobě zvou jen ty, co k nim patří, věřím andělům, že nevinní jejich křídla spatří. Přejde po zádech mráz, když jenom vzpomínka zbývá, bolest neutichá, něco odnáší čas, ale něco se skrývá v nás a musíme jít dál a mít svou pevnou víru a věřit andělům. Přejde po zádech mráz, když jenom vzpomínka zbývá, bolest neutichá, něco odnáší čas, ale něco se skrývá v nás a musíme jít dál a mít svou pevnou víru a věřit andělům. Přejde po zádech mráz, když jenom vzpomínka zbývá, bolest neutichá, něco odnáší čas, ale něco se skrývá v nás a musíme jít dál a mít svou pevnou víru a věřit andělům.