Astronaut nad knihou v křesle sklesle zívá z okna se po sedmý večer vodce dívá astronaut, lékař mu měří tlak co tlačí bytem svým ve stavu s tíží tělo vláčí raketa je rzí a lišejníky pokrytá v zahradě potichu stojí léta nelétá slunce se k obzoru sklání zvolna zapadá astronaut nalil si sklenku k oknu usedá tolik je v noci viditelných hvězd ke kterým chtěl se raketou vznést a ještě víc je těch co není vidět opilejch letců kterejm zbejvá sedět tolik je světů tolik cizích sluncí falešnejch slibů promarněnejch šancí kolik je raket rezavějících v trávě v Monaku, Dílí v Čechách, na Moravě raketa tichá zarůstá břečťanem a hvězdy mizí s přicházejícím ránem kolik jich čeká na zahradách v dešti v Mongolsku, Jávě, nebo v Bukurešti