Vražda srnky v klínu rozervaných skal,
výstřel z pušky pomaličku dozníval.
Ranka mokvala v hrudi,
brok ten v té hrudi studí.
Vražda srnky, myslivecký pitaval.
Srnka ztuhla, nožička dokopala,
dívám se z úhla, jak by se tomu smála.
Hladím tu srnku v kleče,
dozněly její křeče.
Srnka broky pekelně odstonala.
Poplujem spolu tu srnku mrmlíkem,
pak teplé masíčko nařežem nožíkem.
Tam v zátočině je naše chajda malá,
vzpomenem na srnku jak se smála.
Větvičku z buku ji vrazíme do očí,
jeden z nás té srnce pak hlavou zatočí.
Snad vás ten pocit bude hřát,
že guláš ze srnky stále mám rád.
Snad vás ten pocit bude hřát,
že žeru srnku a stále mám hlad ... jak cip.
💬 Komentáre
Komentáre budú implementované v ďalšej verzii.