EmiSto kamenFných schoGdů Baž Ami7tam
Cmaj7do podkroEmiví.Emi7, EmiEmiKaždý ten Fschod je GchladBný Ami7prám
Cmaj7mramoroEmivý.Emi7, EmiEmiTam v podkroFví já GzvoBníAmi7vám,
Cmaj7neodpoEmiví, Emi7A7neodpoAmi7ví Cna mou H7lásku EmibláhoEmi7vou,
Cna mou H7lásku EmibláhoGvou,
A7na mou H7lásku Emibláhovou.Emi7, Emi
Zvuk zvonění mě prochvívá, monotonní.
Sto partají se podívá, slzy roní.
A schodištěm se ozývá: nedozvoním,
nedozvoním se na svou lásku bláhovou,
Cna svou H7lásku EmibláhoGvou,
Cna svou H7lásku Cbláhovou
Dnikdy GvícH7 už se Eminedozvoním.
U hlavy mé pár voskovic slzy roní.
a zvonů chor zní ze zvonic, monotonní.
U dveří mých se nikdo víc nedozvoní,
nedozvoní ani láska bláhová,
ani láska bláhová, ani láska bláhová
nikdy víc už se nedozvoní.
💬 Komentáre
Komentáre budú implementované v ďalšej verzii.