Přijdou ti chvíle,
kdy sám se cítíš
jako v plotě kůl,
pak ho snad zas vidíš,
stál tu s fajfkou,
máma, plný stůl.
Svůj rodný dům pod strání
a dlouhou šňůru
s prádlem bělavým,
máš chuť vzít kočku do klína,
když z došků dírou z komína
jde dým.
Kdo mě moje síly vrátí,
kdo mě vrátí rodný dům,
kdo tu dlouhou cestu zkrátí
k dětským snům.
Táta můj mi tenkrát říkal,
když jsem balil ranec svůj:
Ještě rád se domů vrátíš,
pamatuj.
Můj vlak už svítí
jen barvou mraků,
z kterých neprší,
kde jsou ty doby draků
a honiček za vsí na návrší.
Teď nohy mě už stěží
donesou od okna ke dveřím,
a když oči v dáli tápají,
rty slova táty šeptají:
už věřím.
Že se moje síly vrátí,
že se vrátím v rodný dům,
že se dlouhá cesta zkrátí
k dětským snům.
To mě tenkrát táta říkal,
když jsem balil ranec svůj:
Ještě rád se domů vrátíš,
pamatuj.
💬 Komentáre
Komentáre budú implementované v ďalšej verzii.