Petr Spálený a Zdeněk Rytíř - Dítě štěstěny (Petr Spálený / Zdeněk Rytíř) (PS:) Štěstěna je to co letí, byl jsem jedním z jejich dětí z dálky jen prstem kývla a já šel za ní. Dnes nejsem to co jsem býval, zpívám jinak než jsem zpíval a divné sny mi náhle ruší spaní. (ZR:) Že teď mám přátel čím dál tím míň už za mnou nejdou tak jako můj stín už nemám cestu pozlacenou, už mě strejc neplácá po ramenou zítra mě nikam na oběd nepozvou (spolu:) a dívky žádný mi nepíšou, a dívky žádný mi nepíšou. (PS:) Štěstěna je bárka vratká otevřela svoje vrátka její dítě mi do náruče vklouzlo. Ostatní se brodí blátem zastaví se před plakátem jehož nápis proměnil ho v kouzlo. (ZR:) Že teď mám přátel čím dál tím míň už za mnou nejdou tak jako můj stín už nemám cestu pozlacenou, už mě strejc neplácá po ramenou zítra mě nikam na oběd nepozvou (spolu:) a dívky žádný mi nepíšou, óou a dívky žádný mi nepíšou. (PS:) Vím, že čas má různé stezky dělá z písní černé desky a z těch desek vzpomínky a smetí. Zpívat pro nadšené davy vychutnávat nápoj slávy a pak koukat jak to všechno letí. (ZR:) Že teď mám přátel čím dál tím míň už za mnou nejdou tak jako můj stín už nemám cestu pozlacenou, nou, nou už mě strejc neplácá po ramenou zítra mě nikam na oběd nepozvou (spolu:) a dívky žádný mi nepíšou ouou a dívky žádný mi nepíšou a dívky žádný mi nepíšou.