GJe nás Cvíc než Dloni,
GobyčejCnejch pěDšáků,
Hmichodíme hledat Cvíru svou,
v dlažbě Gukrytou, jsme děti Dulice.
Ráno bývaj' smutný nádraží,
lásky odjížděj' se vdát,
na peróně stojí schoulený,
s dálkou snoubený pěšáci silnice...
®: FMá svou jistou Gpíseň,
s Fkošilí kdo spí drátěGnou,
Hmió, lidé, tiše Cpůjdem
do starý Gvrby zvolat:
helDlou, jdem dál, helGlou.
Jednou zuje pěšák boty svý
na šachovnici světa rád,
vykouří doutník, lehne si
do stoky pod širák a bude snít.
O malých dětech na nádraží,
co hledaj' mámy a duši svou,
ptáci pod křídly je ukryjou
a pak v objetí s nimi odletí.
®:
Půlnoční vítr už vyhrává
píseň malých pěšáků,
ulicí smutkem dlážděnou,
tichou dálnicí, tichou dálnicí půjdem dál...
💬 Komentáre
Komentáre budú implementované v ďalšej verzii.