Dívka s černou flétnou
bloudí ulicí, tóny oknem vlétnou,
tóny tajemné, tóny hladící.
Já tu hudbu slýchám dříve než jdu spát,
sním a nepospíchám,
půlnoc bude bít, flétna bude hrát.
Proč dívka má mou tvář
i chůzi váhavou,
proč kolem ní je zář,
když přikrývám se tmou.
Jak portrét z výstavy
tu dívku dávno znám,
dnes nemá šál
a chybí rám.
Proč dívka má můj hlas,
proč má můj smích i splín
a stejně štíhlý pas
i účes, náruč, klín.
Snad tenhle příběh psal
sám Edgar Allan Poe.
A kdo jsem já?
A kdo jsem já z nás dvou.
Vídám v lesku louží páry milenců,
můra ve mně krouží,
půlnoc bude bít, půlnoc milenců.
Dívka s černou flétnou
dál mě bude hrát,
tóny oknem vlétnou,
já se budu ptát, já se budu ptát.
Proč dívka má mou tvář
i chůzi váhavou,
proč kolem ní je zář,
když přikrývám se tmou.
Jak portrét z výstavy
tu dívku dávno znám,
dnes nemá šál
a chybí rám.
Proč dívka má můj hlas,
proč má můj smích i splín
a stejně štíhlý pas
i účes, náruč, klín.
Snad tenhle příběh psal
sám Edgar Allan Poe.
A kdo jsem já?
A kdo jsem já z nás dvou.
Proč dívka má můj hlas,
proč má můj smích i splín
a stejně štíhlý pas
i účes, náruč, klín.
Snad tenhle příběh psal
sám Edgar Allan Poe.
A kdo jsem já?
A kdo jsem já z nás dvou.
💬 Komentáre
Komentáre budú implementované v ďalšej verzii.