Pane prezidente, ustavní činiteli, píšu vám stížnost že moje děti na mě zapomněly. Jde o syna Karla a mladší dceru Evu, rok už nenapsali, rok už nepřijeli na návštěvu.
Ref: Vy to pochopíte, vy totiž všechno víte, vy se poradíte vy to vyřešíte, vy mě zachráníte. Pane prezidente, já chci jen kousek štěstí, pro co jiného jsme přeci zvonili klíčema na náměstí.
Pane prezidente, a ještě stěžuju si, že mi podražili pivo, jogurty, párky i trolejbusy. I poštovní známky, i bločky na poznámky i telecí plecko, Řecko i Německo, protě všecko.
Ref:
Pane prezidente, mý český republiky, oni mě vyhodili na hodinu z mý fabriky. Celých třicet roků všechno bylo v cajku, teď přišli noví mladí a ti tu řádí jak na Klondaiku.
Ref:
Pane prezidente, mije Anežka kdyby žila, ta by mě za ten dopis co tu teď píšu patrně přizabila. Řekla by Jaromíre, chováš se jak malé děcko, víš co on má starostí s selů tů Evrpů s vesmírem a vůbec všecko
Ref:
💬 Komentáre
Komentáre budú implementované v ďalšej verzii.