Den šestnáctý: Ztroskotanec
otec Podívej se na sebe, ležíš tady,
bezbranný a opuštěný
Hele já nejsem blázen, vždycky jsem věděl,
že to sám nedokážeš
Protože jsi stejný jako tvá matka, no, kde je teď?
Brzo skončíš jako ona, šest stop pod zemí, nulo!
Přišel jsem se podívat, jak krvácíš,
oh jakou mám škodolibou radost
Kdybys ml aspoň nějaký koule, chyt bys mě pod krkem
Dokonce ani nevypadáš jako já, ha! Ani trochu!
Jsi nějaká odchylka, nějaký abnormálnost…
předpokládám, ztroskotanče!
Už jsem se pobavil, vracím se zpět na místo,
kterému neříkám domov
Nikdo tam na mě nečeká,
ale ty mě neuslyšíš naříkat
Moje bejvalky mě všechny žalujou
a půlka mých dětí je ve vězení
Ale já mám stále úsměv na tváří, protože já?
Já nikdy neselžu, blbečku!
zuřivost NIKDY! NIKDY! NIKDY! NIKDY!
NIKDY! NIKDY! NIKDY! NIKDY!
Zabíjíš z dálky, jdi to říct do baru
Zabíjíš z dálky můj otče
💬 Komentáre
Komentáre budú implementované v ďalšej verzii.