^HmiJe půlnoc, ^Aprávě skončil ^Gobyčejný ^F#miden, ^Amůj dům se zt^Drácí ve tmách, ^Gvidím černo ^Ajen, ^Hmiv té tmě je ^Aznamení: růž ^Gmá se dobrem ^F#mistát, v ^Asobě ten ^Dpříběh mám, ^Gco více si ^Apřát: na své tváře ^Drůž. Po vyschlé řece asi nemůže plout prám, člověk je vlastně řekou, každý plní sám, proč někdy láska mizí a lží se nechá svést, člověk má pochopit a třeba v slzách nést na své tváři růž. ®: ^DDá se poplivat i prostřený stůl, a kdo má v ruce místo lásky nůž, má jen život, který zaslouží si hůl, nenajde už na své tváři růž. G A G A D *: ^DKdo lásku ^D/C#nepředstírá, ^Hmitěžko chce být ^Hmi/Asám, ^Dsvé srdce ^D/C#otevírá ^Hmijiným doko^Hmi/Ařán, má pro ně ^Gslova, která ^Avrátí řece ^Dproud a proudu ^Gprám, ^Aó, nestírej ^Drůž. ®: + ^{G, A}ó, nestírej ^Drůž,^{F#mi, Emi A}nestírej ^Drůž,^{F#mi, Emi, A} svou z tváří ^Hmirůž, ^Aó ^G... ^{F#mi, Emi, D, G, A, G, A, D}