Byl to Cnekonečnej Fden, kdy se z Cletních barev Fjen
Emiven oknem Fšedý všechno zdáClo,
u krajDminice postáGval, zbytečFně by nemáCval
Dmirukou Fpár že je moc Gmálo
Ve dvou potom na zádech, šmír a rány na kloubech,
ten jeho vůz my spravili až k ránu,
proč bych čekal za to vděk, usmál jsem se a pak řek':
doma nečekej slavobránu.
®: Já ho Dmiznal, vždycky Gstál Fna stejným Cfleku,
my Fměli stejnou štreCku i Dmicíle pro nákGlad,
záda Dmihřál mu, když Gspal, Fmotor přes Cdeku,
svou Fasfaltovou Cřeku si Dmichvíli nechal Gzdát.
Tahal pětadvacet tun, z proudů šesti jako strun
dva krajní vybíral si tóny,
nebyl na kámoše čas, míjeli se jen o vlas,
světlem se zdraví kamióny.
®:
Když pak nemoh' jet už dál a co chvíli usínal
a v polospánku přejížděl i čáru,
proč se honit jako chrt, jó, tak dát si kafe hlt,
brzda, a sáhnul po cigáru.
®:
💬 Komentáre
Komentáre budú implementované v ďalšej verzii.