Otevírám blok, kam jsem si psal vždycky slova Nejsou to žádný moudra, na ty je tu Dr. Sova jsou to řady písmenek, co jsem si vždycky psal když jsem se rozhodnul, že nějakej text udělám Jedna z prvních stránek je už žlutá stářím je na ní pár myšlenek, vím, že nezazářím bylo mi osmnáct a pod nosem mám chmýří psal se tehdy rok devadesát čtyři Lidi, počkat, ježiš, nechte toho Vy to kolem nevidíte, nemáte strach z toho Zastavte se taky, stahujou se mraky Všechno spěje do záhuby, já, on a ty taky Netočte se zády, neklopte svůj zrak Je za pět minut dvanáct, bohužel je to tak Protřete si oči, vytáhněte hledí Snad není ještě pozdě, škrabte, co vás svědí Všude kolem špína, co nás všechny sžírá Kam zmizela všechna láska, kde je sakra víra Zkus vystrčit venku hlavu, přes ni hned tam dostaneš Pěstí nebo kyselinou, stejně už pak nevstaneš I předpověď do budoucna, jenom mírné zhoršení Už si někde hledej provaz, větev, to je zlepšení Otočte se na podpatku, podívejte zpátky Očistěte prahodnoty, ukončete hádky Přejít pocit zbytečnosti na tomhletom světě Těžko můžeš vyjádřit se jenom v jedný větě Chtěl bych zase milovat, naopak být milován Jenže jsou tu ještě lidi, pro něž byl svět ukován Máme to snad v genech škodit sami sobě Ty jdeš po mně, já po tobě v týhle divný době Vylezte z těch baráků a koukněte se ven Dělejte s tím něco..............amen Nechte toho, je to k zlosti, vždyť z nás zbydou jenom kosti Dyť na zemi jsme jen hosti, navraťte se k nevinnosti Zavírám svůj blok, ten blok těch starejch textů Přijdou mi trošku legrační, teď v kontextu Chtěl jsem tehdy bojovat s celym širým světem A nechat tady svědectví vám a vašim dětem Nechte toho, je to k zlosti, navraťte se k nevinnosti