Mám takovej pocit, že voda v řekách stojí
Že se prostě do našeho města přitýct bojí
Přinesla by špatnou zprávu, že se něco stalo
Něco, co se kdysi ještě odvrátit dalo
Přehrada na hornim toku zadržuje vzpomínky
Do mozaiky současnosti chybějí už kamínky
Pomalu se potápí to naše malý plavidlo
Protože jsme porušili sdělovací pravidlo
Posledních pár měsíců jsme spolu skoro nemluvili
O společných touhách, dlouhý noci neprosnili
Jsme jak lidi z kmotra, co držej zákon mlčení
Se svýma pocitama uvnitř těla věznění
Komunikace ........je to slovo tajný
I když máš třeba pocit, že je to furt stejný
Upravil bych přísloví na prakticky vzato
Mlčeti stříbro a mluviti zlato
Tenhle text je v podstatě nad poměry banální
To, co se s námi stalo, je naprosto normální
Byli jsme dva mladý lidi co neměli rádce
A jejich záliby byly, práce a práce
A k práci se pak dostavila pozvolna samota
Jo, velkej počet mlýnů unavil i Dona Quijota
A se samotou se už v duši začla šířit prázdnota
Třeba se to ještě zlepší v čekárně na Godota
Jak v pokoji velkym jenom čtyři na pět metrů
Můžou dva lidi dělit tisíce kilometrů
Stejně je to zvláštní, jako kdyby jsme se neznali...
Na vzdušný zámky hypotéku už jsme platit přestali
Nastoupila jsi do auta, přetrhala všechny pouta
Na rozloučenou hrách nasypala jsi do kouta
A už mi tě odvážejí desítky koní
Neptám se už na budoucnost, vím že už je po ní.
💬 Komentáre
Komentáre budú implementované v ďalšej verzii.