1. ^ADohrál mi hlas noční kazety, po sobě tvoje rty stopy si zametly a jen ^C#miflamendrák odpísk další třeti^Anu. ^{D, D/C#, D/H, A}Čeká ho kdejaký nádraží, hádám, kam všude se odváží ^C#mia kam prcha^Djí takoví ^Emilenci ^Ana dálku, co ^C#miukradnou ^Dkdejakou ^Aobálku, ^{D, D/C#, D/H, A} kam asi prchají. ^{D, D/C#, D/C, A} ®:: Jsi ^Eběloba pout, znáš ^Dnemálo ^Afint, jak z ^Eveselých přímek mít ^Dsmutný laby^Arint. Jsem tvůj ^Dposlední ^Ekout a ^Aje na mně ^F#miznát, že ^Anemám tě shánět, ^{D, D/C#, D/H A}mám jenom psát. ^{D, D/C#, D/H, A} 2. Trpím jak přízraky nemocnic, po sobě že nechcem pomalu vůbec nic, docela stačí, že jsme se ocitli. Dopisy pálí jak zaživa, voda je smutná a dojemně snaživá, břehy to skrývají, kdyby tak pro nás byl útulek nebo formulář magických formulek, břehy to skrývají. ®: 3. Cítím, že něco je v pohybu, tajemství posvátných měsíčních odlivů, zklamaní ptáci mizí do krajin. Ještě mi prolétnou kuchyní, výčitky z nás dvou mít nemíní, co taky čekají, na zlato, co padá od rybek, na vzdušný, nesmělý polibek? Co taky čekají. ®: