V prAmiázdné lEáhvi od pivAmia dobré zahraniční znDmiačky
kvetla růže ohnivAmiá hErdě, pomalu a plAmiačky.
Psal jsem řádek po řádku historické veledílo,
vysedával na zadku, až se slilo, co kde bylo.
®: VšAmiichni píší jen, co slyší, všichni slyší to, jak dýší,
tak, jak dýší, tak i pDmiíší, je to mAmiarné, spEadla klAmiec,
v přírodě je to tak dáno, ptát se "proč?" je zakázDmiáno,
to už nAmiení nEaše vAmiěc.
Byly dálky pobudů, byly výmysly i kravál,
z jizev svého osudu jsem si stehy vytrhával.
Nadbíhal jsem hrdinům, vyprávěl o zašlé době,
poručickou ofinu jsem si přistřihl sám sobě.
®:
Kostel není ještě mše, fantazie není lhaní,
dopřejte mi dopsat vše, co mám ještě na napsání.
Dokud září rudý květ rudé růže v temné flašce,
dopřejte mi vykřičet slova, co mám na bumážce.
*: VšAmiichni píší jen, co slyší, na na naE .Ami..
💬 Komentáre
Komentáre budú implementované v ďalšej verzii.