1. ^EmiKde jenom jsi, kam jen bych šel, kdybych já ^Dlásku Tvou nena^Emišel. Kde jenom jsi a co bych měl, kdybych Tvé ^Dvolání nesly^Emišel, kdybych se ^Dzavřel sám do svých ^Emisnů jak strach planých ^Djabloní z jarních ^Emidnů kdybych se ^Dlásky včel musel ^Cvzdát, co jen bych ^Amiměl, kam jen bych ^Emišel.^DEmiD[e R: Ke Gol^Dgotě ^Ckráčí,^{D Emi}stoupá ^Dstále ^Cvýš,^{D Emi}mnohým je to ^Ck pláči,^{D Emi}mnohým ^Dna ob^Ctíž,^{D Emi}někdo ^Dzná Ho ^Cjménem,^{D Emi}někdo ^Dpro ten ^Cpád,^{D Emi}tím jak ^Drostla ^Cbolest,^{D Emi}říkal ^Dmám tě ^Crád --- ^Emirááá^Dááá^Emiááád. 2. Kde jenom jsi, když jsem tu sám a světskou lež už nepostrádám. A proč jen chci Tvý stopy znát, když stejně vím, že přijde i pád, až budou po mně plivat a řvát a budu chtít mít jako Ty rád, na planý jabloni bude květ, pro tento svět.