1. ^DmiVzdálený útes ^Cv moři sám tu ^Bstál,^{C Dmi}jen vodní příval ^Cse k němu vracel ^Bdál,^{C Dmi}znal pokoj nocí ^Ci bouře temných ^Bdnů,^C hněv když ^Dmivlnami zmítal, ^Con se nepo^Bhnul.^C R: Když se ^Frodilo moře, krásný ^Cúděl na něho ^Gmizbyl, ^Bdávat ^Fšanci slabým na něj ^Cslétnout znovu nabrat ^Bsil.^C 2. Zlé umí být moře, když bije do tvých ran, když tupí tvé paže, rozepjaté do všech stran. Vody se vrací a zase mění tvář, důvěru ztrácí, kdo přestal držet stráž. 3. Vzdálený útes pozoroval svět, jak dobrý přítel vždy o něco byl vpřed. Rozdával život, když v křídlech není sil, stačil jen dotek a všechno pochopil. ^DmiVzdálený útes.