Krystímka by měla dnes,
už o dva roky delší vlasy.
A pláč mi skáče do slov víš,
když zas a znova promítám si.
Jak visí přichycená,
v trhlinách vysokých brál.
Nikdo nezachytí tvoje lana,
když se řítíš s kolmých skal.
Byl jsem u ní dole hned,
než její výkřik dozněl v ozvěnách,
a za víčkama našel doutnání,
dvě zleknutý světýlka.
Co se dělá v mojich žílách,
o to se nikdo nestará.
Nikdo nezachytí tvoje lana,
když se řítíž z kolmých skal.
Ref.
Spíš Kristínko snad jen spíš,
nevěřím pojď a vstaň,
ten pád byl možná jen klam.
Spíš Kristínko snad jen spíš,
ty musíš nahoru jít,
k mrakům jsme už na dotyk!
Ty jsi jediná z nás,
tak blízko u mraků u mraků.
Vydechla mi v náručí,
a od té doby se podvádím,
že Kristínka snad jenom spí,
a ticho za ni povídá.
Tak se platí za to že mladá,
chtěla vidět z výšky brál,
nikdo nezachytí tvoje lana,
když se řítíš z kolmých skal.
Ref.
Spíš Kristínko snad jen spíš,
nevěřím pojď a vstaň,
ten pád byl možná jen klam.
Spíš Kristínko snad jen spíš,
ty musíš nahoru jít,
k mrakům jsme už na dotyk!
💬 Komentáre
Komentáre budú implementované v ďalšej verzii.