Za žádnou pravdu na světě,
ale jestli chceš za malý pětník ticha,
je chvíle která půlí krajinu,
pokorný okamžik kdy někdo za nás dýchá.
A je to prosté jako zázrak,
jako věčnost ve chvíly,
kdy zase znovu nebudeme,
jako jsme třed tím nebyli.
Maminko nejsi,
a vy jsme malou chvíly zbyli,
udělali jsme toho málo,
ani smrt jsme nezabili.
Ať temno světlu ustoupí,
ta stará modlidba stále zní,
jakko zbytek rzy,
a jako s snách na slunečních hodinách.
Dospělé básně chodí vzpřímené,
čtyř verší ale čtyř verčí má krátká,
přicházejí za mnou po čtyřech,
jak oslík ovečky nebo pacholátka.
Člunek je rychlý nit nekonečmá,
v osnovu věčnou věčný tkadlec tká,
i pády hvězd i léto podzim zima,
jestřába na neby a žlutá housátka.
💬 Komentáre
Komentáre budú implementované v ďalšej verzii.