Divočina
1.
Vznáší se v oblacích
dravec co sílu neztrácí
není jiný, než jsem já.
Zase se toulám krajinou
myšlenky mé nehynou,
ač jsem jiný, než se zdá.
A proto kráčím cestou prašnou dál,
nikoho jsem na ní nepotkal
a s ohněm mě vítá tma.
Sním si svůj tichý sen
o malé chajdě pod lesem,
kde divočina tě přivítá.
Ref.:
Vítej, příteli můj,
můj oheň je teď i tvůj,
s ránem, když dohasíná,
stále tu bdí nad námi domovina.
2.
Mlhy se zvednou výš
a to je dobře aspoň uvidíš,
jaká krása se kolem ukrývá.
Vítr trávou zašumí
paprsky větve prosluní
vždyť svět nám náruč otvírá.
Proto ráno se zvedneme zas
a půjdem tam, kam nás táhne hlas,
našich srdcí, hlas uvnitř nás.
A ty splň si svůj tichý sen,
než budeš stařec roztřesen,
než ti tvář zvrásní čas.
Ref.:
Pak řekneš, příteli můj,
můj oheň byl i tvůj,
i když čas můj dohasíná,
stále ti patří má domovina.
Ref.:
Pak řekneš, příteli můj,
můj oheň byl i tvůj,
i když čas můj dohasíná,
stále ti patří má domovina.
3.
U ohně dál sedím sám
dřevo praská oči zavírám
a zdá se, že slyším tvůj dech.
To však jen kapky deště listí rozvlní
zvláštní pocit mě naplní
mráz mi běží po zádech.
A tak zvednu se a jdu cestou dál
tou na které jsem tě nepotkal,
mé kroky střeží tma.
Jdu si splnit svůj tichý sen
postavit chajdu pod lesem,
kde tě divočina přivítá.
Ref.
A já řeknu:
„Vítej, příteli můj,
můj oheň je i tvůj.“
Řeknu: „Příteli můj,
můj oheň je navždy tvůj.“
💬 Komentáre
Pridať komentár
Buďte prvý kto napíše komentár! 🎵