Hledej, co se nehledá, čekej, co se nečeká, něco lítá ve vzduchu, drž se ve střehu, a chceš-li poznat, co je řeka, nestůj na břehu. Nenechej se vodit za nos ani za ruku a neotvírej dveře falešným prorokům, až ti budou ukazovat kdovíjaký znamení, shoď ze sebe vše, co máš, plav rovnou k prameni. Najdi skrytý pramen, pramen vody života, ze kterého řeka rozlévá se do světa, koukni, jak se na hladině odráží nebe, a když přijdeš ještě blíž, uvidíš sebe. Teče řeka milosti, teče řeka naděje, vždycky někde poblíž, hučí její peřeje. Dokud je tu ona, máme šanci, člověče, tahle země nezahyne, dokud řeka poteče. Nezamrzá v zimě a nevysychá v létě, zaplavuje cestu a nikdy nemine tě. Dám ti jednu radu, jak uniknout obavě, teče řeka, teče, skoč do ní po hlavě. Razí si cestu vysušenou zemí a všude, kudy teče, rozkvétají stromy. Zavlažuje pole a naše zahrady, nikomu neuškodí, nikomu nevadí. Už ti sahá po kolena trochu rozechvělý, tak naber si ji do dlaní a umej se v ní celý. V řece můžeš utopit všechny svoje viny a narodit se znova, úplně jiný! Hledej, co se nehledá, čekej, co se nečeká.