Byli dva bratři, byli, dva bratři byli. Jeden černý, druhý bílý. černý a bílý. Jeden měl spřežení černých koní, druhého vozili dva bílí sloni. "Poslyš, bratře milý, poslouchej mne chvíli. Hluboko tam v zemi leží poklad skrytý, jako oheň září, jako oheň svítí. Pojďme a hledejme, poklad vykopejme, pojďme a hledejme, poklad vykopejme!" Kopají bratři svorně, spolu kopají. Už zlata plné kapsy mají, plné kapsy mají. Ale když přišla chvíle, aby se podělili, jeden druhého bratra ošidili. Bijí se bratři o svoje zlato, jeden druhému rozházel za to zlato po nebi. Ze zlata se staly hvězdy a měsíc a slunce a všechno to zlato svítí na nebi. Byli dva bratři, byli, dva bratři byli. Už se rozbratřili, už se rozbratřili. Teď na bílém, na černém koni, na bílém, na černém koni jeden druhého honí, nedohoní. Jako den, jako noc, jako noc, jako den, jako noc a den. Když jeden jede krajem, druhý je mu v patách, ale sotva ho dohoní, první už je tentam. Jeden druhému jde po stopách a už už je mu na dosah, ale nechytí ho, má strach, že bude chycen sám.