Viděl jsem dnes dívku z Heřmánkové návsi Viděl jsem ji v bystru, upíjela džús Viděl jsem dnes dívku nevídané krásy Viděl jsem ji, když šel nebem velký vuz Prý doma mněla kluka, zustal kdesi v dáli Rodiče už chtěli slávnou svadbu mít Dostála chuť všechny mosty spálit A k městu na obzoru jít Svoje dny i noci začala mně líčit Tuhle cestu městem mněla dávno znát A mněla kluku víc, než chtěla mi snad říci Žádny však nechtěl v její něze hrát Znala všechny kluby, od všech lahví zátky Od ateliéru mněla vlastní klíč Prožívala každodenní klamné svátky Každodenní mejdánový kýč Znala všechny flámy, znala všechny klípky Znala všechno, co si vždycky přála znát Ale z velké lásky zustaly jen střípky Proč to takhle končí, začla se mně ptát Každý den jen buší horká diskotéka Každý den jen blankyt nevyspalých rán Kaťdý den ze sebe krásné snění svléká Z obrazu už zbyl jen oprýskaný rám. Řekla mi, že život je jak horský výstup Za velikou láskou chtěla vždycky jít Teď se ve snech vrací k heřmánkovým místum Možná v bílem domku mněla dávno žít Kdepak je ta dívka z Heřmánkové návsi Vrátila se domu, nebo kráči dál Kdepak je ta dívka nevídané krásy Kdo pak je teď řekne, že jsem o ni stál Kdepak je tá dívka nevídané krásy Kdo pak ji teď řekne, že jsem o ni stál.