Den končí, slunce za obzorem mizí, muzikanti své nástroje pomalu sklízí, je konec, všichni jdou spát. Všude je klid, rozsvítí se světla. Už nevládne lid, života metla. Chci se ptát, proč ráno musím vstát. Sám po sebe pokrčím rameny, nevím, co se děje, chtěl bych prožít svoje sny. Mám se rád, nesmím to vzdát. Všechny cesty vedou do středu Země, všechny pocity už jsou jenom ve mně. Chtěl bych navždy snít a ve svých snech žít. To není překvapení, že život je jen snění, co víc se ptát, já ho mám rád.