1. B^Dylo to jednou takhle zj^Gara, n^F#dimuda si lehla do peř^Emiin a j^A7á pil asi p^Dátej džin, př^Emiišel na kus řeči Tr^Aistan Tz^Dara^A7. 2. Chtěl vidět, jak si tady žiju a proč jsem v jednom kuse sám, že džin do sebe jenom liju, sám se sebou si povídám. ®: Řek' jsem: v^Díte, je to t^Hmiěžká věc, v ničem n^Geznám pravou m^Gdimíru, n^Deznaboh, co nemá v^Hmiíru, pt^Gák, co nechce p^Aolstrovanou kl^Dec. ®: Mí kámoši si staví vily a pročítají vkladní knížky, mně jenom moje písně zbyly, v nich nabírám dech i výšky *: Js^D7ou chvíle, kdy t^Gmaj7icho vřeští j^A7ak telefonní c^Dentrála^D7, hlava v ^Gmaj7ocelových kl^A7eštích praská ve švech b^F#ezmála, já cht^Hmiěl bych si s n^Gěkým povídat tř^A74eba o t^A7om, že kytky v^Doní^D7 nebo ž^Ge už přišel listopad ^F#a jablek je míň nežli vl^Hmioni.^{Emi, A} 3. Tristan pozorně mi naslouchá a usmívá se pro sebe, potom zašeptal mi do ucha: já něco měl bych pro tebe. 4. Pak jen tiše třikrát zahvízdal a, než jsem stačil vydechnout, kaštanovej kůň přede mnou stál, řek', že chce mě vyslechnout. ®: Od té chvíle už nejsem sám, mám mluvícího koně, já nádherně s ním si povídám a jsem celej blázen do něj. *: