Jako malá se mi zdáš, ty svý okno otvíráš do světa mých přání. Jako velkej ideál, co smí a nesmí dál, kdo nám v tom brání? A venku asi prší a já mám svoji duši na kolenou. A budem spolu lítat a hvězdám budem zpívat píseň svou. A ty si asi jiná, asi trochu divná, ta malá holka. Až budeš sama sebou, pak dokážem se pohnout, tak nestůj a na co koukáš? A vítr stromy kácí a my jak zblblý ptáci a jedeme dál. A kam to všechno spěje, proč se na mě směje, ta malá holka. Vítr do uší fouká, na mě se kouká, ta malá holka. Proč se stále usmívá, když se na mě podívá, ta malá holka. A ty co kolem koukaj, a jsou jak trpký víno a něco, nšco si broukaj. A myslí, že jsme divný a že nám rozum chybí, já nevim proč to říkaj. A venku asi prší a já mám tvoji duši na kolenou. A budem spolu lítat a hvězdám budem zpívat píseň svou. Vítr do uší fouká, na mě se kouká, ta malá holka. Proč se stále usmívá, když se na mě podívá, ta malá holka.