1. D^Amien se potichu ztr^Emiácí, okno zarůstá tm^Amiou, z myšlenek mých jsou pt^Gáci, hlava je obloh^Cou, sama několik n^Dmiocí odčítám ztráty sv^Amiý, nemocná svoji m^Emiocí, oči mám bolav^Amiý. ®: Já se nerada vzd^Gávám, když vím, že šanci m^Cám, po pádu rychle vst^Gávám, smutku nepropad^Dám, snad se mi někdy zd^Dmiává, že je naděje pr^Amiyč, srdce horký jak l^Emiáva najde od zámku kl^Amiíč. 2. Ptáci oblohou krouží, klesají níž a níž, v zrcadle nočních louží hledají svoji skrýš, kam asi můj úsměv mizí, proč ho vymazal čas, proč je najednou cizí důvěrně známý hlas. ®: ®: 3. Hejna v mlze se strácí, bledne okenní rám, klid se do duše vrací, já jen vzpomínám, už jen protivně chladí příběh, kterej mě hřál, jiný ruce mě hladí, život běží dál. ®: + s^Amirdce horký jak l^Emiáva najde od zámku kl^Amiíč ...